Esej

Jan Slabihoudek:

Co je grafický design? Tato otázka u mě vyvolala jisté znepokojení, zda budu umět racionálně stanovit nějakou jasně strukturovanou definici tohoto oboru, který se neúnavně drží už stovky let na dobré pozici užitého umění, ale dokonce se neustále vyvíjí a láká svou volností tvorby čím dál větší řadu nešťastníků, kteří propadnou tomuto svébytnému oboru. Ovšem tyto obavy nechám stranou a budu se snažit vytvořit, doufám, souvislý a jednoduchý text, kde se pokusím systematicky popsat tento obor, shrnout dosavadní postřehy z mého působení v grafickém designu a dosadit je do vhodných odpovědí, u kterých si přeji, aby uspokojily a otevřely prostor pro další myšlenky nejenom pro vás jako čtenáře, ale i pro mě samotného. V tomto článku vidím obrovskou příležitost opustit na chvíli vizuální obrazce se snahou podrobit sám sebe důkladnému přezkoumání mé dosavadní tvorby s cílem o obohacení důležitých vlastností, které bych měl v cestě skrz tento obor pěstovat a co nejvíce si je připomínat při své práci.

Tato esej vznikla jako krátkodobý úkol v ateliéru Grafický design a vizuální komunikace, který má na této škole dlouhou tradici, i když tento ateliér a celý tenhle obor neměl vždy název grafický design, snažil se vždy o to samé. Proto si troufale tento dodatek názvu s dovolením vypůjčím pro začátek mého definování významu a pro pokud možno nejpříhodnější odpovědi na položenou otázku. Co je grafický design? Již slovo vizuální napovídá, že se jedná především o systém pozorování a hledání cest přes nejvyužívanější lidský smysl ve výtvarné oblasti a tím je zrak. Jedná se o vizuální vnímání našeho okolního prostředí, tudíž sbírání informací pomocí již zmíněného zraku. Díky tomuto smyslu vnímáme veškeré vizuální asociace, které mají za úkol co nejvíce zaútočit na naše pocity, které každodenně vyhledáváme a s přísnými nároky přijímáme nebo odepíráme a podrobujeme velké kritice. Díky tomutu vnímání se stáváme základním nástrojem grafického designu. S ohledem na společnost a její čím dál větší náročnost na přesnou formulování informací se nemůžeme divit, že tento obor za poslední dobu zaznamenal prudkou expanzi svého pole působnosti. Domnívám se, že díky nově vyvíjejícím se technologií a neutuchajícímu hledání nových cest, jak vytvářet vizuální svět zítřka, se tento obor, ať chceme nebo ne, rapidně mění a především zapouští nově vznikající kořeny dalších podoborů, které si nemohli naši kolegové z dob minulých ani představit. Média, která byla v minulosti opěvována a vyžadována společností i samotnými osobnostmi grafického designu, začínají rezavět a je požadován větší prostor pro inovativní médium, které díky rozšíření sociálních aktivit pomocí internetu poslouží daleko lépe než archaické formy.

Grafický design má za úkol esteticky převést předem stanovenou informaci do základního grafického média, které je posléze zpracováno specifickou formou pro ideální porozumění a svébytné prezentující informace. Tímto médiem mám na mysli podobu jakéhosi prvku, vypravujícího danou vizuální informaci, která může být tvořena z nezměrného množství výstupů se snahou o útok na divákův zrak, díky kterému si uvědomíme, o jakou informaci se jedná a na jak dlouho jsme schopni ji udržet v paměti. Toto je na grafickém designu velice zásadní. Udržet v pozorovateli zprostředkovanou informaci a nezapříčinit brzké zapomenutí, které je díky čím dál většímu nárůstu vizuálních elementů očekávané. Dalo by se s jistou nadsázkou říci, že grafický design má cosi do činění s psychologií, ze které čerpá základní prvky lidského vnímání sebe sama nebo svého okolí. K tomuto účelu se hodí nejvíc například vnímání rozmanité škály barev, která slouží ve většině případů jako jeden z hlavních bodů, díky kterým dokážeme odlišit případnou funkci, kterou chceme docílit. Ovšem barevnost také vyvolává efektivní zájem o zobrazenou informaci kterou předáváme a v některých případech pomocí barvy se můžeme dostat do divákovi mysli a zasadit naší předem definovanou informaci. Tuto funkci zatím nemám tak dobře vyzkoušenou, jelikož nemám příliš otevřený vztah k barvám a jsem spíše fanoušek monochromatičnosti a především hlavního využití co největšího kontrastu mezi plochou a autorskou realizací, které tvoří rapidní efekt docílený přímým kontaktem. Ale naštěstí každý, kdo je do tohoto oboru začleněn, si během působení v něm může vytváří vlastní značku a způsob své vlastní tvorby. Navíc se díky otevřenosti pohybu lze snadno cestovat, hledat inspiraci ať se jedná o fyzické pátrání nebo o chvíli ztrávenou online.

Je příjemné být součástí této velké komunity, ve které si každý může najít inspiraci v práci ostatních členů tohoto společenství a díky společným chvílím, strávených v lokalizaci novinek a nových vlivů se můžeme posouvat naší práci ze dne na den. To je pro mě nejdůležitější na grafickém designu. Vnímat široké spektrum okolí a být zvídávý nejenom slepě v grafickém designu ale rozhlížet a studovat další oblasti designu a umění. Ale nemusí se to týkat jenom uměleckých a designerských oblastí. Jelikož je grafický design zakotvený ve všem lidských odvětví dá se najít inspirace opravdu kdekoliv. Toto tvrzení bych potvrdil menším příkladem který bych začal u mé oblíbeného uměleckého směru a tím je Futurismus. Pro futuristy byla hlavní inspirace rychlost a pohyb. Neshledávali krásu v romantických krajinách ale v automobilismu a jeho technicistní formě která nehledá estetičnost ale pracuje s racionální potřebou částí pro pohyb a ničím jiným. Techničnost a pokrok jsou spjaty s grafickým designem a samotní designeři si skrz tyto prvky hledají náměty ať to jsou záznamy zvuku které se snaží převést do grafické podoby

znázornit co nejpřesněji lidskému oku. Todle může pozorovat u umělců kteří se zabývali básněmi. Jelikož cítili že čtenář lépe přečte text díky elementům které zobrazí podstatu formy. Je to logické. Nemůžeme tušit s jakým nepředvídatelným a záludným úkolem se ocitnem, jestli se to bude týkat toho odvětví nebo toho, proto bude nejlepší když budeme mít všeobecný přehled a budeme poučený pro předání informace našemu okolní.

Co pro mne samotného znamená tenhle obor? Můžu s říci že k němu chovám velký respekt už jen kvůli důležitosti tohoto oboru. V grafickém designu lze snadno dosáhnout úspěchu ale při neúspěchu vás obalí obří vlna kritiky která se s vám táhne hodně,vymýšlet nové cesty a experimentovat. K tomu mi samozřejmě pomáhá už zmíněná dychtivost pro vědění a co největší přehled o tomhle oboru ale i mích dalších zálibách a koníčcích, díky čemu mohlo vzniknout úplně něco jiného a neosobního kdybych se jimi neinspiroval a nenašel nějaký společný smysl. Nemůžu zmínit cílené zaměření ke kterému se přikláním v grafickém designu.

Při zamyšlení co je můj cíl v tomto oboru není zatím předem daný, mám povahu která je vždy kritická a s ničím nejsem dostatečně spokojený. Možná to patří mezi jedinou výtku kterou vůči sobě mám. Člověk by měl poznat zda je práce už hotová a nesnažit se strojově vyzkoušet všelijaké varianty a týden si lámat hlavu který motiv vlastně použije. Doufám, že to tak i nadále zůstane a pevně věřím, že se ještě více rozvine do úspěšného boje nejen s náročnými úkoly, ale také s náročnými diváky, kteří mne budou posouvat dál. Ovšem může se klidně stát, že dospěji k úplně jinému vnímání tohoto oboru a nakonec celý tento text shledám jako mladistvou naivitu ke který budu muset doplnit nějakou tu podstatnou připomínku.