Esej

Jonatán Novák:

 

Graficky design – značka, vizuální konkretizace nečeho abstraktního, je to překlad – vyústění, skloubení neskloubitelného, hledání forem. Alchimie. Hrátky s vizuální formou a jejím smyslem. Uspořádání struktury a narušení struktury. Jednoduchý nosník – udržitelný výraz – předem určený program, technický, analytický, hravý a technologický přístup.

Písmo – znaky jsou kamenem – jejich modifikace, deformace, nebo ilustrace slouží k vyjádření informace. Informace může být cokoliv – grafik jedná více narovinu, protože jeho posláním je často touha pro pochopení, chce aby forma jeho umění byla sdělená tak, aby ji někdo alespoň přečetl, tak se lišíme od designeru, architektů, návrhářů, písmařů, (jejich hlavním smyslem je vytvořit nástroj, užitečný předmětný produkt) my můžeme být spíše jednorázovým unikátním nástrojem pro společnost, můžeme být tlumočníci vizuálního jazyka, který je universální jako například angličtina, jenže grafický jazyk-vizuální informaci lidské oko vníma rychleji, je to pocit, je to vizuální reflex.

Názor – ja osobne tvořím tak jak to příjde často srozumitelné mě, samozřejmě častěji a déle to řemeslo děláme, tím se naše schopnosti zlepšují. Myslím si, že grafický design nemá být jen funkční, ale hlavně charakteristický, musí mít vlastní názor, duši, koule a švih. Není to jen papoušek, který opakuje kde co vidí. Forma – V každém oboru je samozřejmě přirozené podvědomě i vědomě zkoušet napodobovat určité formy, neměl by to být však recept bez myšlenky. Formy se dají míchat, dají se reprodukovat a dá se s nima nakládat svobodně, je to otázka vkusu a estetiky. Formy přebíráme abychom se je naučili.

Esence – Grafika je o preciznosti o srozumitelnosti, každá věc navíc může být špatně interpretována, což mě například vůbec nezajímá, protože přece dokonalost je plochá. Vyspělost v tomhle oboru není jen o minimalistické zkratce, ale i o náboji, který vyčnívá. Vyspělost – Je to o střízlivosti, ale vše se musí dělat srdcem, chce to žít naplno. Při každém projektu se stávám tím projektem, jsem jím obklopen a pokaždé deformován. Grafik dokonalosti nabírá zkušenostma a poctivostí. Je to jak s vařením i skvělé ingredience se dají zvorat a dobré jídlo se dá udělat z mála, né z hovna, ale z mála.

Deformace – když se stanu projektem, segmentuju jeho principy, ze kterých vycházím a zkouším je pozorovat všude kolem sebe, je to rešerše za chodu, vidím rysy toho projektu všude a to doslova. není to jen vizuální, ale dokonce i aplikuji stejné gesta. Příkladem je smysl uspořádávání věcí kolem nás, je