Esej

Michael Beneš:

 

Výraz v kontextu užitého umění, který komunikuje sdělení a informace. Výsledný produkt je prostředníkem mezi zadavatelem a konečným příjemcem, takzvaný kód převedený do vizuální formy. V širším pojetí se dá považovat jako účelový nástroj, který logicky uspořádává myšlenky a vytyčuje hlavní body, které jsou schopny elementárně vysvětlit význam tak, aby divák pochopil alespoň za prvních pár vteřin, jaký má význam sdělení. Ale to je poněkud utopická forma, které se snaží docílit každý klient a grafický designer, který se chápe jako osobnost, se to snaží narušit. Někdy se to stane přínosem, ale ve většině případů mi to přijde jako přítěž a neadekvátnost dané situaci. Zdá se mi, že to bere jako povinnost nadřazenosti, která nefunguje. Grafický design je k ničemu a teď se budu snažit vysvětlit proč, i když tomu tak úplně není, jen se mi to občas zdá. Nejblbější se mi zdá dělat grafický design pro grafický design, to je takový začarovaný kruh, i když se nad tím dá hodně přemýšlet a vždy vzejde hodně myšlenek. Nejlepší způsob, který se pokouším aplikovat, zachovává původní syrovou formu a přenáší myšlenky tak, jak by měly komunikovat se svým cílem. Nemělo by to dělat to pozlátko, které vlastně neexistuje a je vymyšlené člověkem, který to dostal za úkol zprostředkovat. Jasně, mělo by to ve finále přivést zákazníky a s tím spojené peníze, které se investují do produktu a následně do zprostředování informace, ale určitě by se z toho nemělo stát více, než daná věc obsahuje a dokáže přinést. Osobně nerad lžu a snažím se být upřímný a tak by to mělo fungovat i v předávání informací. A nejlépe předáte informaci tak, jak je a to už otevírá diskuzi na téma formy. Forma by měla vychovávat nejširší publikum, ukazovat jim, co je hezké, ale co je to hezké? Kdo dokáže zprostředkovat to hezké? Musíme se usadit do současné doby a reagovat na současné situce a z toho opět vzniká to, že se řidíme současnými trendy a nedokážeme uplně pracovat s myšlenkou zadání. Designer si přijde jako spasitel, ale je to otrok služby. Občas to všechno vnímám jako přetvářku. Člověk stále něco hledá tam, kde vlastně ani nic není. Kde už je to uplně vyprázněné. Syrovost. Stále mě baví a zárověň deprimují obhajoby designérů, kdy se mi zdá, že kdo použije více odborných výrazů, ten vyhrává a jeho práce se považuje za daleko hlubší. Nemám rád tu omáčku okolo. Podle mě dobrá práce za sebe dokáže komunikovat sama za sebe. Dokáže se obhájit sama a lze k ní vysvětlit jen to nejnutnější, pak absolutně funguje jako předání informace a už nemusí vznikat otázky proč. Na druhou stranu by nemusel vznikat tento obor. Je to dělání krásna. Vtipné. Možná provokace. Je to taková vizuální kultura, strhává naši pozornost. To je vlasně ten cíl. Je třeba si najít ten cíl, který potřebujeme trefit, nemůžeme být chytřejší, neůžeme být hloupější. Je to hrozně nevděčné. Designér je služebník, který se musí ve všem vyznat a musí zabřednout do oného problému. Musí vyvodit smysl sdělení např. technické komise hydroizolačních fólií nebo prodejce kamen, který vlastně neví, jakým způsobem chce prodat svůj produkt, nechají to na tom odborníkovi… Grafičtí designeři jsou na školách vychováváni, aby měli svůj vlastní názor, který budou praktikovat v nejširším spektru. To je asi správně, ale v praxi to tak není. Z mých zkušeností to funguje tak, že každý se cítí být tím marketingovým specialisrtou a ví, jak ten trh, ve kterým už X let působí, funguje. Je to hodně špatný a vím, že tím podrývám hodně věcí, ale ti lidé, kteří v tom působí, vědí daleko více, než člověk, který si udělá rešerši v oboru, častokrát na to nemá více než pár hodin. To je ten základ. Naslouchat klientům, zeptat se jich na co nejvíce informací k danému oboru a najít tu cestu, která je nejpřívětivější. Tak, aby se vysledná věc ukázala v tom pravém světle. Tak, jak má fungovat a sama se prenzentovat. Toto tvrzení popírá a podporuje mnoho tvrzení. Například se nedotýká korporátní identity ještě nevzniklé firmy, která má svůj jasný cíl, ale ještě neví, jak se bude prezentovat navenek. Musí působit současně, ale zároveň musí fungovat X let dopředu. V tom smyslu se dostává grafický designer do pozice jasnovidce. Musí najít vhodný způsob, který dokáže obhájit a v podstatě si vymyslet, jak by to mohlo fungovat v širším kontextu. Daleko snazší je pracovat pro kulturní instituce, kde máte více svobody a dokážete odůvodnit své myšlenky, než u firmy, která vidí jenom zisk, nedůvěřuje, a musíte se podřídit. Grafický designer je často zaměňován s marketingovým specialistou. Když se na to podíváme z marketingového hlediska, hodně si navzájem odporujeme. Například v jedom ze seminářů Unie grafického designu, který přednášel Ondřej Ilinčev, se zmiňovali o grafickém trendu tzv. ghost buttonů, tedy tlačítkách na webech, které nesou pouze obrys a titulek, které absolutně nefungují pro koncového uživatele. Podle statistik konverzní průměr funguje asi v jedné pětině oproti plnobarevnému buttonu, To je podle mě věc k zamyšlení a z toho mi vyplývá, že bychom měli daleko více spolupracovat s lidmi z našeho odvětví, protože to je naše budoucnost, Můžeme být rádi za písmo, které tvoří ten nejvýraznější komuninakční prvek.Téměř vždy jde použít písmo, které absolutně vystihuje situaci, ať už svým charakterem, nebo čímkoliv jiným. Npříklad Preissogova Atikva mi přijde tak kubisticky zvládnutá, Veškerá komunikace se odvíjí od písma a v té syrové podobě se dá použít správné písmo a lze vystihnout vše, co jste chtěli říci. Písmo je krása, které dokáže vystihnou široké spektrum snažení. Celou dobu jsem se snažil popisovat to, že je designer vlastně k ničemu. Všechno byla asi teoretická část a každý musí přemýšlet nad tím, jestli je to správný směr, kterým se ubírá a není to úplně jen to, kdo si uvědomil dělat tohle povolání, ale je to všechno o podřizováí a hledání kompromisů.A myslím si, že pár dní praxe je daleko více, než studium toho, že grafický designer je samostatná osobnost, která by měla udávat směr a mít vlatsní názory. Je mi z toho hodně smutno a alespoň na střední jsem si myslel, že dělám umění a stojím někde na pozici, kde můžu nějakým způspbem rozhodovat a konfrontovat, ale stále si více a více uvědomuji, že jsme tomu všemu asi předurčení. Celý grafický design (alespoň z toho komerčního hlediska) je jen jeden velký stres, kdy se snažíte vyhovět klientovi a zároveň se alespoň z části ztotožnit se s svojí prací. Většinou lidi dělají to co ani sami nechtějí, ale zdá se jim většinou, že to tak dělat musí… Text od Mňágy a Žďorp. Tím bych chtěl tuhle celou věc ukončit a myslím si, že v tom každý najde nějakou věc, nad kterou je třeba se zamyslet a vyjít jí vstříc a nebýt ortrok své práci. Být v pohodě.