Esej

Romana Uhříčková:

Grafický design je pro mě oborem širokým, organickým a proměnlivým. Ještě jsem asi nečetla—a to si troufám říct, že nejsem jediná—definici, která by obsáhnula ten široký záběr oboru a zároveň vystihla vše-chno, co si představuju, že by vystihnout měla, v jedné větě či dvou. Možná je to tak dobře. Definice určitým způsobem konzervují, a to by grafický design být určitě neměl. Definice možná vystihne něco po určitý úsek času, ale je nutno ji stále aktualizovat, jinak se zbortí. V tomto případě je vhodnější se vyjádřit k pár zajímavým definicím jako takovým, které každé vytyčují jiné atributy a přidat svůj osobní názor, shrnutí.

Je totiž těžké definovat něco, co náš tak široce obklopuje a co se neustále—a v této době čímdál rychleji— dynamicky vyvíjí.

Jak to podat, aniž by následující řádky nezněly trochu jako klišé je velmi těžké, ale můj osobní názor je, že nejvíc ze všeho—je grafický design “one of a kind” typem věci. Není to obor chladný, bez emocí, neutrální (jakkoliv si můžeme říci nebo vybavit, že vlastně základní stavební kostky oboru jsou černá a bílá). Naopak.

Je to obor doslova všech tvarů a barev, digitální i analogový, je organický, živý, a je třeba se mu konstantně učit, mít ho rád, vcítit se do něj. Měli bychom si k němu vytvořit vztah a ten by měl být složitý a komplexní, často učitě hořkosladký, “love and hate”, ale přesto—v dlouhém výhledu a nadevším—by měl být uspokojivý a hodnotný, odměňující.

“Graphic design is art with a purpose.” Jedna z tisíce anonymních citací, kterých najdeme na internetu nespočet. Je určitě zcela plochá, ale přesto bych vytáhnula slovo purpose—důvod, poslání. Zní to idealisticky, ale pořád je určitým způsobem “rewarding” to, že práce, kterou děláme, má smysl, důvod a funkci. Jakkoli nepatrnou nebo více absolutní, je to jedna z mála věcí, pro kterou můžete mít nadšení a dokáže zároveň plnit roli, navýše ještě vyvolávat atmosféru, či esteticky kultivovat, působit. Art už je v mnoha kontextech

a u mnoha teoretiků slovo více než sporné, ale určitě je svým způsobem vysokou dovedností i to, jak efektivně vizuálně komunikovat.

“Graphic design is the process of visual communication, and problem-solving through the correct use of typography, space, image and color.” To je generická definice z Wikipedie, která se ale pro změnu dotýká slovních spojení jako jsou vizuální komunikace a řešení problémů, lépe asi přefrázováno jako “hledání řešení”. Vizuální komunikace, často používána jako synonum k názvu grafický design, v sobě nese krom šířky pojmu také určitou univerzalitu, globalitu a často si ji spojuji s tím, jak je grafický design schopen prostoupit jazykové bariéry a dokáže okamžitě vyjádřit věci, které by normálně mohly zůstat ztracené v překladu.

Kdybych se pak dotknula toho “řešení problému”, spíš se prezentuje otázka, jestli je vůbec nutné, aby byl na začátku nějaký problém? Něco negativního? Nepotřebujeme někdy prostě změnu? Nechceme někdy vytvořit něco úplně nového? Mělo by být komplexní, konceptuální myšlení vždy spojováno s problémem?

“Graphic design is so simple, that’s why it’s so complicated.” Neřekla bych, že je grafický design jako proces vždy jednoduchý, ale z pohledu diváka vlastně je—on by vždy měl vypadat jednoduše. Ne pokaždé v minimalistickém smyslu, ale sdělení by mělo být jasné, a řešení tak přirozené, že by mělo vlastně vyzařovat to, jak funkční to vše od začátku bylo, a na jak dobrých základech to stojí.

“Graphic design is the method of putting form and content together.”—je zase vlastně refrázovaný citát Sullivana, který má dnes vesměs univerzální platnost. Je to tak suchá definice, že bych jí definicí ani nenazvala. Pro mě osobně je to něco jako jeden za základních faktů. Myslím, že v dnešní době neexistuje moderní grafický design, který by nepotřeboval ten content, a pokud ho opravdu nepotřebuje, pokud se to chce nazývat “artem”, tak to přisluší spíše dílům klasických grafických technik—té ruční, volné práci.

Definic je tedy opravdu mnoho, krátkých či dlouhých, amatérských nebo od uznávaných teoretiků, každá vyzdvihuje jiná klíčová slova. V tomto poli asi nikdy nevznikne žádný obecný konsenzus, proto možná nejjistější definicí stále zůstává “Design is ngised spelled backwards.”

2.

Na grafický design se dívám jako na jev, který se objevuje přirozeně, denně a už se jej lze těžko zbavit. I ve scénáři, kdybych si řekla, že budu dělat úplně něco jiného, bych se ani jako divák prostě nedokázala zbavit vjemů, které vidím všude, a kterých si designéři všímají více a v jiném smyslu než lidé z odlišných odvětví.

To je možná určitým způsobem dobře, protože když se soustředíte na obor, který je tak všudypřítomný, mnoho věcí, které vidíte, Vás určitým způsobem vyzvou k zamyšlení. Rychlému úsudku. Udělala bych to stejně? Dalo by se to vymyslet líp? Je to tak zajímavé, že bych ráda věděla, jak k tomu někdo přišel? Je to špatné? Potřebuje to předělat? Jako člověk, co čte s velkou frekvencí, mám pocit, že mnoho věcí proto dostane další rozměr, krom toho obsahového.

Grafický design se mě dotýká i dalším způsobem—nejen, že je to jedna z nejviditelnějších forem designu, má také jiné interní vlivy.

Mé osobní předvědčení je, že je hlavní předností tak versatilního oboru jako je grafický design je právě ta proměnná. Není to myšleno ve smyslu kreativních možností, prostředků a tvarosloví, ale ve smyslu toho, že skrz různé projekty se dostaneme k různým fenoménům, odvětvím, tématům, pozicím. K žádnému projektu nevytvoříme smysluplný a dobrý design, dokud se do onoho odvětví nepoložíme a plně ho nepochopíme. Měli bychom se vyvarovat tomu mít nějaký bias, ale vždy by se téma mělo uchopit objektivně. Obrovské množství zkušeností a vlastně i životních vědomostí se dá takto vstřebat, protože tím, že tvoříme design, že podnikáme ten research, se sami edukujeme. Tímto způsobem se učíme věci, které v hlavě zůstanou.

Svým způsobem mi grafický design přináší rozhled, a pocit toho, že se neustále učím, protože ačkoliv nechci velkou většinu života strávit ve škole, pokud bych nabyla toho pocitu, že stagnuju a že stojím na místě, došlo by mi, že se svým životem nedělám to, co jsem vždy chtěla. Pokud ten proces učení přináší také určité uspokojení těch estetických potřeb a potřeby tu estetiku tvořit, zkoumat a kultivovat, vím, že to je ta správná volba.

Cítím, že moje role v oblasti grafického designu je pomoci vlastnímu obsahu a tvořit k němu formu, hrát si

s ní, povznést ho někam jinam, dát mu extra nápad, hodnotu, kvalitu. Do takového stavu, kdy se toto bude dít pohodlně a hladce, se dostanu asi až s desítkami let zkušeností, ale pořád mám ještě docela dost času na to, abych se snažila každý den tomu co nejvíc přiblížit.